Anatomie dopravní nehody: proč a kde bouráme nejčastěji?

17.1.2018

Řídili jste někdy záměrně špatně, abyste ohrožovali sebe a ostatní? Nejspíš ne – pokud člověk něco pokazí, obvykle zkrátka nevěděl, jak to udělat líp. Ať už se jedná o přesolenou polévku, špatně vyplněné daňové přiznání, nebo nesmyslný manévr na dálnici, člověk obvykle dělá, co může, ale výsledek se mu nepovede.

Začátečníci chybují zaprvé proto, že nemají dost zkušeností, zadruhé proto, že se bojí – nebo svůj strach a nezkušenost naopak zakrývají přehnaným sebevědomím. S výjimkou pár desítek hodin praktického nácviku v autoškole se učíme řídit sociálně: kopírujeme řízení ostatních. Málo zkušení řidiči tak často jezdí třeba jako táta – aniž by brali v úvahu rozdíl ve zkušenostech a fakt, že i táta dělá chyby.

Iluze nadprůměru

Chyby dělají i zkušení řidiči: protože řídí mechanicky, nevěnují se řízení – a přehnané sebevědomí obvykle mívají také. Tendenci přeceňovat se má většina zdravých lidí: většina z nás si myslí, že jsme nadprůměrně krásní, nadprůměrně inteligentní, nadprůměrně dobří řidiči. Řízení je z mnoha důvodů stresující: člověk se musí dlouhou dobu soustředit na monotónní činnost, jeho cesta závisí na řadě podmínek, které nemůže ovlivnit – a často jej stresují i vnější okolnosti, třeba spěch nebo telefony. Stres ze své biologické podstaty podporuje impulzivní nebo vzteklá rozhodnutí, která by člověk s chladnou hlavou zavrhl jako zjevně nesmyslná.

Základ je najít chybu

Na kvalitě řízení se podílí i „talent“: obecné vlastnosti a schopnosti, které s řízením souvisí. Část z nich se týká samotné jízdy, třeba rychlost reflexů, šířka zorného pole, prostorová orientace. Druhá část souvisí s rozhodováním: sebeovládání, klid, plánování, reflexe svých schopností, empatie vůči ostatním, schopnost uvědomit si možné následky svého jednání. Ať už se jedná o začátečníka, nebo člověka, který opakuje stejnou chybu pořád dokola, potřebuje svou chybu rozpoznat a najít řešení. Přestože je správné některým lidem řízení zakazovat, hlavním úkolem při kultivaci provozu je vysvětlit, jak provoz na silnicích funguje a co jej ohrožuje, aby lidé mohli své chyby pochopit – a naučit se jim předcházet.

Co říkají statistiky?

Na rozdíl od přesolené polévky je na silnicích zapotřebí chyby napravit dřív, než se projeví. K tomu mohou sloužit statistické údaje: informace o tom, co obvykle k nehodám vede. Například výroční zpráva Policie ČR o dopravních nehodách v roce 2017. Může pomoci k bezpečnější silniční dopravě?

V roce 2017 stoupl počet nehod a způsobené hmotné škody a poklesl počet obětí dopravních nehod: řidiči v Česku někoho zabijí v průměru „jen“ každých osmnáct hodin. Nejčastější obětí jsou řidiči osobních aut a chodci; přes devadesát procent úmrtí mají na svědomí právě řidiči motorových vozidel. Jaké jsou příčiny?



Jak rychle je moc rychle?

Nejvíc lidí zabila nepřiměřená rychlost; její vinou loni zemřelo 130 lidí. Jak se lze z takových informací poučit? Velmi těžko. Nepřiměřená rychlost může znamenat padesátku ve zledovatělé zatáčce, stejně jako sto šedesát na okresce; o překročení nejvyšší povolené rychlosti se nedočteme. Výpovědní hodnota takového ukazatele je minimální. I bez statistik víme, že je bezpečnější jezdit pomaleji; pomalejší jízda může zabránit nehodě nebo snížit následky i v případech, kdy samotná rychlost na vině není.

Když data nestačí…

Nepřiměřeně rychlá jízda způsobila 130 úmrtí – přitom ale nevíme, co přesně onou rychlou jízdou je. Lze takové číslo srovnat třeba s následky chybného předjíždění, které zabilo 27 lidí? K takovému srovnání nám chybí údaje o tom, jak často řidiči jezdí příliš rychle a jak často chybně předjíždí. Jakkoli se u předjíždění jedná o násobně nižší číslo, podle letmého pohledu na silnice se zdá, že první je relativně častý úkaz, zatímco druhé se stává možná jednou za sto kilometrů. Na jedno špatné předjetí tak zřejmě vychází daleko větší podíl mrtvých než na jedno přehnaně rychlé vjetí do zatáčky; předjíždění je dost možná daleko nebezpečnější než samotná rychlost.

Data chybí i o druhé nejčastější příčině úmrtí: nevěnování se řízení. Podle statistiky bylo hlavní příčinou 65 mrtvých. Jeho vliv je ale pravděpodobně daleko silnější, protože se zprostředkovaně podílí i na mnohých dalších příčinách nehod – třeba oné nepřiměřené rychlosti, vjetí do protisměru nebo nedání přednosti. Taková data ale nikdo nezveřejňuje.

Hands-free není řešení

Podle zkušeností ze zahraničí, experimentálních výzkumů i analýzy Světové zdravotnické organizace můžeme soudit, že nesoustředění se na jízdu je jednou z klíčových příčin dopravních nehod. Nejhorší je přirozeně manipulace vyžadující pohled na displej: psaní SMS, focení selfie nebo nastavování navigace. Zásadním problémem je ale i telefonování – a hands-free pomáhá jen velmi málo.

Konkrétní okolnosti neznáme ani u třetí nejčastější příčiny úmrtí na silnicích: vjetí do protisměru, které zabilo 61 osob. V kolika případech se jednalo o smyk, v kolika o nadjíždění si v zatáčce, o objíždění překážky, o mikrospánek? Za jakých okolností typicky nastává? Kdy si máme dávat pozor?

Démon alkohol

Poučná je až kapitola o alkoholu: 43 lidí zemřelo při nehodách, jejichž viník nadýchal alkohol. 37 z nich přitom zahynulo kvůli jednání člověka, který byl skutečně opilý, měl v krvi více než jedno promile alkoholu. Za úmrtí tak zřejmě může skutečně alkohol. Fáma o tom, že za nehodami v administrativní kategorii „alkohol“ může nešťastná shoda okolností, ve které hrálo pár promile jen zanedbatelnou roli, zjevně neplatí. Hrstka lidí, kteří řídí opilí, zabíjí přibližně stejně často jako miliony ostatních řidičů, kteří nedají přednost chodci nebo jinému vozidlu.

Systematické sledování a zveřejňování okolností dopravních nehod nám chybí. Od BESIPu se dozvíme, že muži bourají častěji než ženy; že nejčastěji bourají mladí lidé – ale nedozvíme se, jestli skutečně řídí hůř, nebo jen častěji. Víme, že k tragickým nehodám dochází hlavně na silnicích první třídy: právě tam bychom tedy měli na bezpečnost dbát víc než dosud. K čemu by nám byla podrobnější data? Ukázkou může být česká sekce nedávného průzkumu EU:

  • 70 % nehod s vážným zraněním posádky osobního auta se odehrává za suchého počasí, na obousměrných silnicích mimo obce; převážně na křižovatkách. Poučení: dávat si větší pozor nejenom na mokré vozovce nebo náledí, ale hlavně za dobrých podmínek.
  • Většina vážných zranění chodců se odehrává ve městech mimo křižovatky; obvykle na přechodech, většinou ve dne, v době dopravní špičky. Poučení: padesátka nemusí být při příjezdu k zebře ideální, často dává dobrý smysl na pár vteřin trochu přibrzdit – a to hlavně v době největšího provozu.