Příběh, který bere dech. Rozhovor s Čechem, který jako první jel dakarský závod úplně sám. Skončil druhý

12.3.2018

Když přijel na slavnostní start, všichni se mu smáli. Jet drsný závod kamionů na africkém kontinentu úplně sám, bez spolujezdce? Naprosto nevídané. Ale Tomáš Tomeček zřejmě věděl moc dobře, co dělá. Nejenže dojel, skončil na neskutečně krásném druhém místě.


Že se závod Rallye Dakar už nekoná v Africe, jsme si pomalu zvykli. Přesto ale Dakar zažívá zájem automobilových nadšenců. Koná se tu totiž závod Africa Eco Race, který je věrný původní myšlence a skutečně v Dakaru, hlavním městě Senegalu, končí.

HoppyGo Dakar


Letos se do Afriky vydal Tomáš Tomeček, 48letý závodník žijící v Příboře, sám, bez další posádky. Nic takového se nikdy předtím nestalo, jet bez spolujezdce si ještě nikdo netroufl. Na řidiče to totiž klade obrovské nároky. Musí zvládat nejen řídit v náročném terénu a dobře se orientovat, musí také sám číst v itineráři a samozřejmě si pomoci sám, když se něco porouchá. Nebo se sám vykopat, když se nedej bože zahrabe do písku.


„To se mi nestává, mám přece Tatru,“ směje se Tomeček. Na svůj stroj, Tatru 815, nedá dopustit. A to přesto, že není nejmladší.

HoppyGo Dakar

Proč jste se rozhodl jet závod sám?

Měl jsem k tomu dva důvody. Zaprvé jsem vždycky obdivoval na Dakaru motorkáře, to jsou v mých očích ti největší hrdinové. V autě je to pohoda, ale na motorce a sám? To nezvládne jen tak někdo. No a zadruhé jsem tak trochu vlk samotář a jet v kabině sám mi vlastně vyhovuje, nikdo na mě nemluví, nikdo mě nestraší, že máme před sebou nebezpečný úsek. Chtěl jsem to zkusit.



Povolují pravidla vůbec něco takového?

No to jsem si právě nebyl jistý, i když organizátoři mi to slíbili. Přesto jsem o tom dopředu raději moc veřejně nemluvil. Když jsem přijel do Monaka, odkud se slavnostně závod odstartoval, někteří závodníci se mi smáli. Takže jsem rád, že jsem si neutrhl ostudu.

Ve skutečnosti se vám povedlo něco neskutečného, dojel jste si pro druhé místo. Byly ale chvíle, kdy jste myslel, že to vzdáte, že nedojedete?

Já jsem ani neočekával, že bych vyhrál, chtěl jsem hlavně dojet. S žádným jiným autem než s Tatrou bych si ale sám jet netroufl. Věřím jí, je to náš produkt, dokonale ho znám a dvacet let v Tatře pracuju. Je to skvělé auto, navíc bez zbytečné elektroniky, které já neholduju.

HoppyGo Dakar

Jak jste se ale k závodění vůbec dostal?

Chtěl jsem to dělat, věděl jsem to odmala. Ve dvaceti jsem si pořídil Tatru 805 a přestavěl ji na závoďák. Ještě na škole (VUT Brno, pozn. red.) jsem přišel do továrny Tatry v Kopřivnici se zeptat, jestli nechtějí jednoho nadšeného blázna sponzorovat na závodech. Nakonec jsem po státnicích nastoupil v Tatře do závodního oddělení.

A hned jste závodil?

Ne, tak jednoduché to nebylo. Nejdřív jsem pomáhal s papírováním okolo závodů, například Paříž–Dakar–Paříž. Pomohlo mi, že jsem uměl jazyky. Ale v roce 1995 mi asi měsíc před startem najednou oznámili, že budu členem posádky s Lopraisem a Stachurou, že pojedu místo navigátora Kaliny. Nebylo to jednoduché, byli to vlci a já nováček. Ale zvládli jsme to. Byla to ohromná zkušenost, v roce 1995 jsme dojeli první. A po výhře mě začali brát.

Dálkový závod Africa Eco Race jste jel už několikrát, a navíc jste několikrát vyhrál. Ceníte si ale nejvíc tohoto posledního triumfu, kdy jste jel sám?

Vyhráli jsme v roce 2011, 2012 a 2014, tedy vždycky, když tam nebyl Kamaz. Rusové se za těch dvacet let dostali díky obrovským investicím na samou špičku, ostatně právě proto taky vyhrávají Dakar v Americe. Je těžké je porazit.

HoppyGo Dakar

Kolikrát jste dohromady v Africe závodil?

Celkem čtrnáctkrát. Pohled na Růžové jezero u Dakaru mě neomrzí.

Je závodění v Africe bezpečné? Přece jen právě vám a vaší posádce se v roce 1998 stalo, že vás přepadli…

Ano, tehdy na nás teroristé mířili samopaly. Ale tady na Africa Eco Race je situace jiná. Není tak medializovaná. A vojáci preventivně hlídají bivaky.

Slavnější závod Rallye Dakar v Jižní Americe vás neláká?

Ne. Tady v Africe to má úplně jiné kouzlo a shodneme se na tom všichni, kteří sem jezdíme. Tady je duch toho pravého Dakaru, který se tu kdysi jezdil, nekazí to ten komerční cirkus. Neměnil bych.

HoppyGo Dakar
Cookies