Auta parkují 95 % času. Jak to víme?

V našem článku, který vysvětluje, proč se přidat k HoppyGo, zmiňujeme statistiku, dle které průměrné auto parkuje 95 % svého času. Tohle na první pohled šokující tvrzení urbanistů potvrzuje i americký dopravní poradce Paul Barter, který to prostě spočítal. „Odklon od masového vlastnění aut by vedl k obrovské úspoře na parkovacích místech. Naše města by se tak stala lepšími a příjemnějšími místy pro život,“ říká.


Pokud se z nějakého důvodu zajímáte o parkování, asi jste o oněch 95 % už někde zavadili. Kde se ale tohle číslo vzalo? A jak přesné je? Platí pouze pro Spojené státy? Nebo je to podobné i u nás?


″Většina lidí v dopravě se zaměřuje právě na těch pět procent času, kdy auta jezdí. Ale průměrné vozidlo stojí 95 % času někde zaparkované. Myslím si, že z těchto 95 % se můžeme hodně naučit.″


Donald Shoup, profesor urbanismu z UCLA, na otázku, proč se zaobírá zrovna problematikou parkování


K tomu, abychom spočítali, kolik procent času stráví auto na parkovišti, logicky potřebujeme znát počet hodin, kdy je v pohybu. Zbytek času stojí. Jak se ale dobereme první proměnné?

Možnost 1:


Vezmeme počet aut, počet výjezdů a délku průměrné cesty.

Tuto metodu použila britská RAF Foundation, která sestavila minulý rok zprávu o parkování na základě dat z UK National Travel Survey.

„...ročně se uskuteční zhruba 25 miliard jízd s 27 milióny aut. Z toho vyplývá, že každé auto průměrně vyjede týdně o něco málo méně než 18krát. Doba, po kterou je toto průměrné auto na cestě, je okolo 20 minut, takže typické auto jede pouhých 6 hodin týdně a zbývajících 162 hodin stojí – parkuje.“

A jelikož má týden 168 hodin, typické britské auto parkuje 96,5 % svého času, dokonce déle než Shoupův předpoklad pro Spojené státy.

U téhle metody je potřeba nezaměňovat a nemíchat počet jízd auta a počet cest, které absolvoval majitel vozu. Jinými slovy nás zajímají jízdy, kdy je řidičem, nikoliv spolucestujícím. Pokud máte k dispozici jen součet těchto údajů, potřebujete zjistit průměrný počet cestujících na jedno auto, a tím celkový počet výjezdů vydělíte, abyste dostali počet jízd tohoto průměrného vozidla.

Možnost 2:


Vychází z času, který tráví řidiči za volantem (ten víme z dopravních průzkumů) a předpokládá jedno auto na jednoho řidiče.

Pokud máte k dispozici čísla o tom, kolik času lidé řídí, můžete je rovnou použít pro hrubý odhad. Takhle se Donald Shoup dostal ke svým 95 %. Ve své epické práci The High Cost of Free Parking cituje studii Nationwide Personal Transportation Survey z roku 1995, kterou si nechalo vypracovat americké ministerstvo dopravy. Ta uvádí, že průměrný řidič stráví na cestě 73 minut (1,2 hodiny) denně. Za předpokladu, že na každého řidiče vychází jedno auto (což můžeme v USA považovat za střízlivé), nám vyjde, že průměrné auto je v pohybu opravdu jen 5 % času.

Možnost 3:


Používá počty najetých kilometrů a průměrnou rychlost všech z nich. Přepravní průzkumy pro velká města často poskytují data o průměrné vzdálenosti, kterou ročně ujede průměrné auto, a celkovou (24 hodin v 7 dnech) rychlost provozu. Pokud je máte k dispozici, můžete použít tuto jednoduchou metodu. Pokud vám chybějí počty najetých kilometrů pro jedno průměrné auto, jednoduše vydělíte celkový počet najetých kilometrů počtem aut. Průměrný čas, po který každé jednotlivé auto jede, zjistíte jednoduše tak, že počet najetých kilometrů každého auta vydělíte průměrnou rychlostí.

Tuhle metodu použil třeba report UITP Millenium Cities Database v roce 1995. A vyplynulo z něj, že v průměru byla auta v 84 sledovaných městech zaparkována 95,8 % veškerého času. Tedy že jízdou strávila 1,02 hodin denně.

Například v Singapuru v roce 1995 byla průměrná 24/7 rychlost 35,2 km/h a každé auto tu v průměru ujelo 18 486 km. Z toho vychází 525 hodin jízdy ročně a protože rok má 8 760 hodin, tak 94 % času stála singapurská auta někde zaparkovaná.

Nejnižších hodnot ze všech měřených měst dosáhla dle reportu dvě čínská města (88,4 % a 89,4 %), která ale vykazovala podezřele nízkou rychlost (18 km/h pro obě dvě). Na třetím místě skončil tehdy Soul s 92,3 %.

No a co?

Za prvé vidíme, že Shoupův 95 % odhad se dá aplikovat globálně. Auta po celém světě se zdají být zaparkovaná alespoň 92 % veškerého času a nejčastěji 96 % času podle údajů z roku 1995. Nejnovější data budou asi těžko nižší.

A proč by nás to mělo zajímat?

Vzhledem k tomu, kolik aut parkuje v našich ulicích drtivou většinu času, vidíme, jak ohromně neefektivní je privátní vlastnictví aut. Ukazuje nám, kolik prostoru by se ušetřilo a dalo využít k mnohem příjemnějším a zábavnějším věcem, než je parkování, kdyby se masově rozšířil fenomén sdílení aut. Procento, po které většina aut stojí někde zaparkovaná, obvykle lidi překvapí, ale pokud se nad tím trochu více zamyslíte, vlastně se není čemu divit. Naopak, bylo by překvapující, kdyby auta pro soukromé účely (rodiny a jedince) jezdila denně déle než 1 hodinu a 40 minut a parkovala by tedy méně než 93 % času.

A jak by se tohle číslo změnilo, kdybyste nepočítali čas na spánek, řekněme 8 hodin od 10,30 do 6,30? I tak by byla auta v pohybu pouhých 6,4 % času. Takže i v „čase bdění“ trčí typické vozidlo téměř výhradně na parkovišti.

Není to dostatečným důvodem pro sdílení?

Aplikace HoppyGo je zdarma!

HoppyGo právě startuje v Praze