Sdílení by mělo hlavně podporovat komunitu, říká Ondřej Kobza

24.3.2017

Do pomyslné kolonky povolání by si napsal kavárník a oživovatel míst. V Praze provozuje dvě velmi oblíbené kavárny, fenomén jménem Krymská znají i díky němu lidé po celém světě a do ulic českých měst rozmisťuje piana, šachové stolky a poeziomaty. Rád by, aby se na ulice vrátil spontánní život. Možnost sdílet bezpečně auto Ondřeje Kobzu tedy zcela logicky nadchla.

Pohybujete se ve veřejném prostoru, sdílení je vaším denním chlebem. Nemůžu se nezeptat: Dá se dnes ještě věřit lidem?

Já žiju ve světě, ve kterém jim věřím. To neznamená, že mě nikdy nikdo nezklamal. Ale to mě neodradilo. Důvěra je určitý postoj. Člověk musí počítat s tím, že občas bude zklamaný, ale důvěry jako takové se nehodlám vzdát. To, jak to nakonec dopadne, je jiná věc.

Co pro vás znamená, když se řekne sdílená ekonomika?

Tak ta idea je určitě dobrá. Mně se na tom líbí, když tyhle služby podporují budování komunity. Což určitě nedělají všichni, kdo sdílenou ekonomiku provozují. Všichni teď mluví o Uberu a Airbnb, ale to má i dost negativních dopadů, jako vylidňování center měst. Ale třeba takový couchsurfing je skvělý, nebo kdyby byla aplikace, která vám řekne, že tenhle soused má mlýnek na maso, tenhle pilu nebo další věci, které potřebujete jednou za rok. HoppyGo je samozřejmě super. Vlastně mi to přijde geniální. Člověk, který potřebuje auto jednou za měsíc, ho přece nemusí vlastnit. Čím méně stojí v ulicích aut, tím jsou ty ulice hezčí. Nehledě na náklady, které se takhle rozloží mezi více lidí. Když děláme Korzo Krymská, kdy tu na rozdíl od zbytku roku žádná auta nestojí, najednou cítíte toho genia loci a vnímáte, jak je ta ulice půvabná.

Vy byste svoje auto sdílel?

Určitě jo. Já teda v Praze autem nejezdím, ale mám parkovací kartu na Prahu 1, což by určitě mohlo být pro dost lidí, kteří třeba pracují v centru, podstatné. A kdybych auto neměl, tak bych si určitě rád půjčil. A když by mi ten člověk byl sympatický, určitě bych se k němu vracel znovu. On by zas věděl, komu ho půjčuje a že mi může důvěřovat. Na HoppyGou se mi taky líbí, že nemusíte řešit pojištění, možnost poškození nebo extra kilometry. Speciálně v Praze by měl ale každý zvážit, jestli pojede autem, nebo MHD.

Studoval jste politologii a teologii. Co vás přivedlo ke kultivaci veřejného prostoru?

Zkrátka mě baví vytvářet prostory, kde se lidi cítí dobře, baví se spolu a sdílejí společné zážitky. Prostě mě to baví. Pokud jde o to sdílení, moc by mě bavilo taky jídlo. Že dneska vaříte vy pro nějaký okruh lidí a zítra se zase vydáte navečeřet k někomu jinému. Nebo výměnný obchod třeba. Kdybych byl učitel, určitě bych dětem na hodinách zadával, aby si představovaly ideální svět budoucnosti a přemýšlely nad tím, co všechno by se mohlo sdílet. Aby se v nich budoval tenhle typ myšlení.

Jak by měl podle vás vypadat takový ideální pouliční život?

Tak, že by se tam děly takové obyčejné aktivity. Třeba tady Vietnamci udělají vietnamské rolky a vytáhnou si na ulici stoleček a lidé se u nich zastaví a zapředou normální rozhovor. Chtěl bych, aby se posouvaly mentální bariéry spontánnosti. Nejde o to, že by se s tím mělo víc dělat seshora, to by se samozřejmě mohlo, ale když je jaro a člověk je v Praze, tak prostě půjde ven. Já jsem si třeba jednou na schody u kostela svaté Ludmily na náměstí Míru vytáhl plynovou bombu a čajovou konvičku a dělal jsem si tam čaj. U toho pozorujete ten cvrkot.

Proč jste se vlastně jako milovník pouličního života a společenský tvor odstěhoval z Prahy na hrad Pirkštejn?

Já jsem se narodil v Ústí nad Orlicí u lesa, a proto potřebuju, abych mohl Prahu milovat, občas do přírody. Kdybych si nepronajal hrad, měl bych asi nějakou chalupu. Rodilým Pražanům možná vyhovuje chodit o víkendu na výstavy a do parku, ale pro mě je to málo. Já potřebuju čistý les, abych si pak Prahu užil. A to je taky hezké na službě HoppyGo, že s ní mohou lidi na výlety a pikniky ven z města, i když nemají auto. Někdy je romantičtější vyrazit motoráčkem, někdy je auto prostě praktičtější.

Co vás inspiruje a kam chodíte pro nápady? A co bude dál?

Většinou to vzniká víceméně náhodou, piano jsme vytáhli poprvé ven v rámci akce Zažít město jinak a tak se nám to zalíbilo, že jsme přidávali další a další. Teď chystáme pingpongové stoly, občas uspořádáme nějaký koncert ve veřejném prostoru, třeba na poště v Jindřišské ulici hrál Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Koncert filharmonie jsme měli schválený i v tunelu Blanka, než ho otevřeli, ale nakonec to na poslední chvíli nedopadlo.

Kdybyste měl k dispozici neomezené zdroje, co byste rád udělal?

Nadaci, která by vychytávala z lidí jejich kreativitu a pomáhala by jim realizovat jejich nápady. U Hradce Králové u Labe mají dvě holky v polích na samotě saunu, se kterou jsme pomáhali, finančně, energií i nápady. Nevím, možná by ji postavily i bez nás, možná ne. To mě hrozně bavilo. Kromě saunování tam pořádají i koncerty. Proto by se mi líbila taková nadace, kam byste přišla s nápadem, my bychom vás usměrnili, zafinancovali a pomohli vám dotáhnout ten projekt do konce. A pak možná ještě dál. Někam, kam jste sama původně ani netušila, že byste mohla dojít.


Aplikace HoppyGo je zdarma!

HoppyGo právě startuje v Praze